Stan Laurel, vlastním jménem Arthur Stanley Jefferson, se narodil 16. června 1890 v Ulverstonu, Lancashire, Anglie. Pocházel z umělecké rodiny. Jeho otec byl známý anglický divadelník, vedl divadelní skupiny, psal divadelní hry a sám hrál. Maminka byla také úspěšnou herečkou. Už v 16 letech začal Stan hrát v glasgowském divadle „Pickard´s Museum“. Roku 1907 ho angažoval slavný Fred Karno. V tom samém roce se ke Karnovi dostal na přímluvu svého bratra Sydneyho i Charles Chaplin. Oba mladíci pak společně s Karnovou skupinou cestovali se svým představením po celé Anglii. V roce 1910 podnikli první turné po Spojených státech s velmi úspěšnou pantomimou „Mumming Birds“, kterou v USA uváděli pod názvem „Noc v Anglickém music hallu“. Druhé turné po Státech proběhlo roku 1912. Stan Laurel ani Charles Chaplin se z tohoto turné už domů do Anglie nevrátili a začali v USA budovat svou veleúspěšnou kariéru ve filmovém průmyslu. Stan neměl takové nabídky jako Chaplin a tak založil novou pantomimickou skupinu, se kterou cestoval po celé zemi. V té době si změnil jméno z Arthura Stanleyho Jeffersona na Stana Laurela. Při jedné cestě do Los Angeles se seznámil s Adolphem Ramishem, který se pokoušel o vlastní výrobu filmů. Z jejich spolupráce vzešel Stanův filmový debut „Nuts in May“ z roku 1917. Film byl úspěšný a tak se objevily další nabídky od různých filmových společností. Jedna z nabídek pocházela od Hala Roache, který vedle spolupráce s Haroldem Loydem vyhledával nové komické talenty. Pro „Broncha Billyho“ Andersona – od roku 1915 zaměstnavatele Charlieho Chaplina - hrál Stan roku 1918 ve filmu „Lucky Dog“.
V tomto filmu se poprvé setkal s Oliverem Hardym, který zde ztvárnil postavu jednoho z tuláků. Byla to pouze malá role a šlo o čistě náhodné setkání, ze kterého pro oba neplynuly ještě žádné důsledky. Každý šel dál svou cestou.
Stan neměl z počátku vlastní typ, který by uplatňoval ve svých filmech a tak se jako mnozí jiní komici snažil napodobovat svého bývalého kolegu, v té době již hollywoodskou superhvězdu, Charlieho Chaplina. V létech 1920 až 1922 hrál především v amerických vaudevillových divadlech.
O vzkříšení své kariéry se Stan znovu pokusil roku 1923. Opět ho angažoval Hal Roach, pro kterého v následujících dvou letech natočil 25 krátkých filmů. Šlo o klasické ranné grotesky, ve kterých si Stan, stejně jako spousta jejich dalších hrdinů, snažil vydobýt své místo na slunci mohutnými kopanci do zadních partií svých protivníků. Jeho protihráčem býval později Laurelem & Hardym věčně tyranizovaný James Finlayson. Byli to Roachovy první pokusy o komickou dvojci.
Roku 1925 byl stan už natolik populární, že začal točit vlastní řadu grotesek pod zančkou: „Stan Laurel Series“ a dostal se do první ligy amerických komiků. Z té doby pochází první Stanovy parodie na úspěšné celovečerní filmy, které se pro svůj úspěch vysílali i mimo Spojené státy. Stan se tedy už stal úspěšným hercem, ale to mu nestačilo. Nechtěl gagy jen předvádět, ale i vymýšlet. Zajímal se o montáž, o režii a o vše, co souviselo s výrobou filmu. Roku 1925 se mu podařilo přesvědčit Hala Rouche, aby ho angažoval jako režiséra a gagmana. Stan se dal nadšeně do práce, ale za rok a půl jedna jehněčí kýta vše změnila…